Indiáni v Malenovicích

Hunové jsou klidný tým,

jde jim v ohni dobrý dým!

Mohykáni týpí mají,

před každým ho uhlídají!

Šošoni, Šošoni,

rádi jezdí na koni!

Hej, hej, hej!

Šošoni jsou nej!

Dakotové, Dakotové,

mají vždycky šípy nové!

Apači, Apači,

to jsou chytří lapači.

Ochrání Vám Vaše sny,

budete mít krásné dny.

Hej!

Takto se povzbuzovaly týmy na indiánském prožitkovém pobytu v Malenovicích, kterého se od 12. do 14. 10. zúčastnily děti z 2.A a 2.B. Náčelnice Hbitá laňka, Barevné pírko a Hlasitý smích jim pomohly s úpravou zevnějšku. Batikovaly s dětmi trička, vyrobily s nimi indiánskou čelenku a ukázaly jim, jak utkat náramek přátelství. Mnohé děti si s ním na konci pobytu ozdobily své zápěstí nebo krk.

Každý měl během pobytu dostatek příležitostí prověřit své indiánské dovednosti:

• Jako je třeba stopování, kdy jeden tým šel ve stopách druhého týmu, který za sebou zanechával stopy (šipky) a obálky s úkoly, které měl stopující tým vyřešit. Na konci cesty se tým, který za sebou zanechával stopy, ukryl a druhý tým měl za úkol ho najít. Poté se role obrátily.
• Nebo vytrvalost, kdy se děti od šamana snažily získat barevná pírka na své čelenky. V cestě jim však stáli indiáni nepřátelského kmene Komančů. Když se dětí dotkli, musely se vrátit na start a zkusit své štěstí znovu.

(Mimochodem vytrvalost děti projevily při každé cestě za snídaní, obědem či večeří. Ta vedla prudce do kopce a byla dlouhá 250 m.)

• Nebo dovednost přesně mířit, která je při lovu bizonů nesmírně důležitá. Tu jsme prověřili na místním bowlingu. Děti si tuto zkoušku nesmírně užily. Vzájemně se povzbuzovaly, přály si úspěch, radovaly se, když se někomu podařilo "skolit všechny bizony".
• Či dovednost žít v souladu s přírodou a mnohé o ní vědět. V této zkoušce děti malovaly hlínou stopy zvířat, skládaly z písmen zapsaných na kamenech podzimní plody, kreslily listům druhou polovinu a rozpoznávaly ze kterých stromů listy spadly, rozhlížely se do kraje a své výhledy zaznamenaly, namotaly mezi stromy pavučinu, na kterou všechny své výtvory vystavily.
• Stranou nezůstala ani dovednost zpívat indiánské písně. Oblíbenou se stala anglická písnička Ten little indians, indiánská ukolébavka Hohowatanay či Waka Waka, na kterou jsme pod vedením náčelnice Hbitá laňka natrénovali tanec k večernímu ohni. Hudebně laděný byl i první večer, který jsme si užili ve společnosti Reného Gavlase. Díky němu se naše týpí rozezvučelo bubny, tibetskými mísami, handpany, flétnami, zvonečky...
• A v neposlední řadě dovednost projevit svou odvahu, překonat svůj strach, dojít po světýlkách až ke stromu přání a zavěsit na něj svůj plamínek.
• A hlavně si hrát. Ve volných chvílích to kluky táhlo k výrobě luků a šípů a hře na indiány v boji. Děvčata se zase nemohla odprostit od svých tkalcovských stavů a pletení náramků.

Někdo své indiánské jméno našel na začátku pobytu, někdo ho během pobytu změnil a jsou i takoví, kteří své indiánské jméno ještě hledají... Už teď ale víme, že nám po Duhové kouli alias Růžové pláštěnce, Duhovém blesku, Rychlé střele, Silné střele, Vášnivém traktoristovi, Přemýšleči, Horké lávě, Třpytivé zlatce, Modrém blesku, Kočičím chloupku, Kouzelné indiánce, Přírodní princezně, Olitabletosovi, Rychlém srdíčku, Rychlé medvědici, Mobilním telephonosi... bude smutno. Tak intenzivní setkání s nimi budeme muset jistě zopakovat na dalším prožitkovém pobytu. Už teď se na něj všechny těšíme.

Na závěr chceme poděkovat panu podzimu, že nám ukázal svou vlídnou, sluníčkovou, pestrobarevnou tvář, konferenčnímu centru KAM za výborné zázemí a místním kuchařům za všechny dobroty, které nám navařili.

Dětem děkujeme za nezapomenutelné zážitky. Věříme, že na pobytu upevnily svá přátelství a objevily nová, zjistily, že ve skupině je síla a s pomocí kamarádů všechno zvládnou.

Lenka Ševčíková, Božena Minichová a Pavlína Cielecká